Jak se jí na expedici…

09.09.2013 18:27

Během expedice Muztagh Ata 7546 m – 2013 jsme se vykašlali na přípravu jídla v základním táboře a využili služeb čínské agentury. Měli jsme tak k dispozici jídelní stan a starost o jídlo převzal kuchař jménem Po. A jak taková expediční strava vypadá?

Snídaně:

Jako pečivo se podává buď sladký chléb nebo výjimečně lepjoška. Kdo tipoval, že k snídani budou vejce, většinou se trefil. Střídala se volská oka (jedno na člověka), sladký chléb obalovaný ve vejci nebo vejce vařené na tvrdo (opět jedno na osobu).  Výjimečně jsme měli amolety s marmeládou a burákovým máslem. Ke konci pobytu nám kuchař Po připravil i smažené párky.  Po jejich kvalitě a původu jsme raději nepátrali. Zkrátka stejně jako marmeláda, nescafé i párky byly „made in China“, ale přežít se na tom dalo. Zajímavější by možná bylo pátrání po tom, kde asi ty párky v bejzu kuchaři skladovali. Něco takového, jako je lednička, tam určitě nebylo a teploty přes den se někdy pohybovali hodně nad nulou, přesněji i kolem dvaceti stupňů.

Oběd a večeře:

Oběd a hlavně večeře už bývaly bohatší, ale až na drobné obměny plus mínus stejné – kupa rýže a brambory na loupačku. Párkrát byl oběd zpestřen těžko identifikovatelnou polévkou.  Za pochoutku jsme jednoznačně považovali hranolky nebo ručně dělané nudle.   K tomu jsme nejčastěji měli čínské zelí, bambusové výhonky, občas květák, sem tam rajče nebo bílé čínské houby.  Občas  bylo jídlo doplněno o maso, kterému Zdenda příhodně říkal -  hópavé maso s trubičkami.  Dvakrát jsme si doslova pochutnali na pečené kuřecí noze a osmažené slanině. Nutno dodat, že feferonkami by kuchař klidně mohl šetřit. Na druhou stranu to mělo něco do sebe. Zažívacími problémy jsme určitě i díky velmi ostré stravě netrpěli. Po obědě i večeři vždycky následoval meloun, ať už vodní nebo žlutý.

Pití:

Po celou dobu jsme měli k dispozici převařenou horkou vodu a konvici čaje, což bylo skvělé. Po obědě a večeři jsme dostávali jedno pivo pro dvě až tři osoby. Dvakrát jsme dostali Pepsi Colu.

Jídlo ve výškových táborech:

Tak, jako jsme si pochutnali na této expedici, jsme si nepochutnali v horách ještě nikdy. Byli jsme vybaveni cestovním jídlem Travellunch, který má kromě výborné chuti i řadu dalších výhod. Jídlo stačí pouze zalít horkou vodou, nechat asi 10 minut odstát a je připraveno ke konzumaci. Nemálo se tím šetří plyn.  Kdo se nechce zabývat umýváním ešusu, nemusí. Jídlo se dá připravit přímo v sáčku, ve kterém je dodáváno.

Ke snídaním jsme nejčastěji jedli müsli s oříšky s kakaem (to byla pro nás naprostá jednička), müsli s pomerančem a müsli s rozinkami. Ovocem ani oříšky výrobce nešetří, takže se nikdo nemusí bát, že bude jíst samé vločky a jen při troše štěstí narazí na kousek ovoce.  Měli jsme s sebou i míchaná vejce, ale nakonec na ně po ranních vajíčkových orgiích v bejzu nedošlo.

Odměnou po celodenní námaze nám pak byly teplé a výborné večeře.  Travellunch nabízí docela širokou škálu jídel, takže jsme si pochutnali na hovězím Stroganoff, myslivecké směsi, Hot – Pot – kuřecí m mase s nudlemi,  boloňských špagetách, čočce na slanině a bramborové kaši se šunkou a pórkem. Nedá se ani říct, které jídlo bylo lepší a které horší, protože všechna byla vynikající.

Jídlo během výstupu

Během výstupu jsme se také měli docela dobře, jen by to příště chtělo trošku změnu. Sušené maso Jerky je vyzkoušené a k tomu nemáme co dodat. Příště ho zabalíme do batohu opět. V Himalájích jsme jedli hovězí, teď na Pamíru kuřecí a krůtí. Bylo krásně jemňoučké a tajně jsem sahala do batohu, abych si trošku zobla.

Energetické gely se rovněž osvědčily už na minulých akcích. Pro rychlé dodání cukrů a tím pádem energie jsme používali kromě gelů od Nutrendu také gely od mX3 extreme. Oba jsme docela žraví, takže jsme se museli vybavit i svačinkami. Během výstupů (i sestupů) jsme doplňovali energii energetickými tyčinkami od Nutrendu a prokládali jsme je sušeným ovocem a ořechy nakoupeným v Číně. S  blížícím koncem expedice jsme dostávali chutě i na jiné jídlo. A možná to bude znít neuvěřitelně, ale vyměnili jsme energetickou tyčinku za úplně obyčejnou čínskou polévku a oblizovali jsme se až za ušima.

Pití během výstupu a ve výškových táborech:

Čaj ovocný, čaj černý, čaj zelený, čaje smíchané dohromady – zkrátka čaj, čaj, čaj. Čaj v termosce, čaje plný ešus po příchodu ke stanu, čaj pořád a všude. Kupodivu se nám nepřepil. Občas jsme ho zaměnili za rozpustné magnézium a regenerační nápoje.

Jídlo během přesunu do a ze základního tábora:

Čína – ochutnali jsme spoustu typických čínských jídel, ryze čínská snídaně v hotelu nás po ránu překvapila, ale zvykli jsme si. Všechno pálí, něco míň - sníst se to dá, něco víc – po pár soustech jsou rty v jednom ohni, čelo se rosí, oči slzí… a něco pálí tolik, že jsme nebyli schopni to vůbec pozřít.

A jak si objednat jídlo v čínské restauraci? Nejlepší je systém: Ententýky dva špalíky, čert vyletěl z elektrik… My natrefili na restaurace, kde se anglicky s číšníky domluvit nedalo, a jídelní lístek obsahoval jen čínské znaky… Docela zajímavá zábava.

Kyrgyzstán: Po třech týdnech čínské stravy jsme si v Kyrgyzstánu připadali jako v jiném světě.  Vrhli jsme se na vše a nebyli jsme k zastavení. Šašliky z berana, hovězí, kuřecí, pirožky prázdné, pirožky plněné mletým masem, pirožky plněné párkem, pánev plná masa, smažené řízky, pizza… Dodnes nechápu, jak jsme to přežili bez žlučníkových záchvatů.

A normální pivo!!!  Jediná smutná věc na tom byla, že všude, kam jsme přišli, došlo pivo Baltika 3.

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode