Příprava pokračuje

Do odletu na expedici zbývají už jen tři měsíce. A je to znát, protože nám věci kolem ní zabírají skoro všechen volný čas. V současné době je pro nás nejdůležitější získat čínské vízum, o které už budeme moct od příštího týdne požádat. Všechny dokumenty potřebné k jeho získání už máme pohromadě. A že jich je. Například musíme dokládat přesný itinerář cesty či potvrzení zaměstnavatele, že souhlasí s dovolenou. Inu chystáme se do socialistické země, tak se nemůžeme ničemu divit. V druhé linii si už pomalu začínáme ujasňovat, co všechno s sebou vzít a co nechat doma. Takže papíry obsahující seznamy jídla, vybavení a výstroje včetně přesné gramáže, počtu kusů a skoro i barev se povalují všude po bytě a já na ně nesním sáhnout. Jsou veledílem Zdenka a já ho za to obdivuji. Tuhle práci nemám ráda. Zatím vždycky jeho seznamy byly dokonalé a nám nic nechybělo ani nepřebývalo. Máme jasno například v tom, že vezmeme všechno, co máme od Sira Josepha – kalhoty Kjerag, bundu Spantik, spacák Looping 1200 a 900, rukavice Top Down a oxymetr. V tomto případě není co řešit, protože věci jsou mnoha akcemi vyzkoušené a jsou pravidelnou součástí našich výprav. Novinkou jsou pro nás jen kalhoty Kjerag a oxymetr. Naopak zatím nemáme úplně jasno v tom, kolik budeme potřebovat plynových bomb. Moje práce momentálně spočívá spíše v jednání s případnými dalšími sponzory a v psaní článků. Takže si vzájemně „nelezeme do zelí“. No a do třetice musíme pořád makat na fyzičce. Běh, kolo, posilování – to jsou naše skoro každodenní aktivity po příchodu z práce. Bohužel ostatní záležitosti, jako je rodina či další velký koníček – lezení po skalách - se k naší nevoli ocitají trošku stranou. Občas se nám podaří vyrazit i do hor. Naposledy jsme byli na Králickém Sněžníku, kdy jsme na skialpech šli dvoudenní trasu přes polský hřeben. Přešli jsme Trojmorský vrch, Puchacz, Malý a Králický Sněžník a zpět jsme se vraceli přes Mokrý hřbet, Sušinu a Podbělku. Noc těsně pod vrcholem Králického Sněžníku byla tradičně větrná a ráno mlhavé, přesto krásné. Za to sjezd z Kraličáku nestál tentokrát za nic. Tvrdá krusta na povrchu sněhové pokrývky nám znemožňovala si sjezd užít.

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode